Jak jsem se dostala na svět
Narodila jsem se v Ústí nad Orlicí 23.7.2001. Byla to dost dřina dostat se na ten svět ale nakonec to dopadlo a obě dvě jsme si pořádně oddechli. Ono se to nezdá ale být zavřená 9 měsícu v malé tmavé místnůstce je docela o nervy.
Pár měsíců po mém příchodu na svět jsem už měla za sebou první životní zkušenosti. Občas mě bolelo bříško, rostli mi zuby, někdo na mě pořád šišlal, atd... Nejvíc se mamince nelíbila moje touha po objevování nových věcí. Jednoho dne jsem třeba našla pod televizí malou stříbrnou krabičku, která měla malá dvířka. Nevím co bylo za těmi dvířky ale já měla jasno - co kdyby tam byl někdo zavřený a měl hlad. Plán byl jasný, musím mu pomoci. Vzala jsem ohryzek jablka a s malou lžičkou jsem ho strčila skrz ty dvířka. Maminka se ale velice zlobila a neměla pro můj čin pochopení. Až po čase jsem pochopila co že je to video.
Do školky jsem začala chodit v České Třebové, kde jsme s maminkou bydleli. Byla to školka u bývalého koupaliště. Nelíbilo se mi tam a dost často jsem tam chodila s pláčem. Ve Třebový jsme taky často chodili k babičce Irče na Parník. Hrála jsem si tam se sestřenkou Terkou. Bylo to príma protože doma jsem zahradu neměla.
Začala jsem taky jezdit k babičce do Kozlova. Je to tam super. Jsou tam králičci, pes a kočka, velké louky, velmi přitažlivý potok a taky pole a lesy. Babi s dědou mají traktor a spoustu jiných věcí. Je to tam prostě všechno jiné než jinde.
Bydlela jsem v "paneláčku" na Jelenici kam jsme se přestěhovali ze Lhotky. Na Jelenici bylo hřiště pro děti a blízko les a taky sjezdovka.
Po čase jsme se stěhovali do Letohradu, kde bydlí děda Jirka. Bydlela jsme v malém bytě nad Bowlingem. Každý den byl slyšet dusot bowlingových koulí a náraz do kuželek. Tento byt byl však taky jen dočasný protože jsme začali stavět o kousek dál nový dům.
Změnila jsem tak i školku. Chodila jsem do "Berušek". Bylo to tu jiné než ve Třebové a taky už jsem ve školce nebrečela.
Stavba domu byla zábava protože jsem poznala spoustu nových kamarádů a taky jsem hodně pomáhala. Například když dělali pouliční osvětlení tak jsme se vozila na zvedací plošině a nebo při výstavbě silnice jsem řídila válec a jezdila s náklaďákem pro materiál. Užívala jsem si prostě každý den.
Škola "U Dvora" je jen kousek vedle školky takže to je super. Se školou přišly i do té doby neznámé věci. Musela jsem se učit, dávat pozor, poslouchat, atd. Byl to docela boj. Taky sem tam nějaký ten průšvih a o zábavu bylo postaráno.
Vyzkoušela jsem taky hodně zájmových kroužků. Keramika, paličkování, aerobic, fotbal, hokejbal, volejbal, výtvarku a hudebku.
Nejvíc jsem se ale věnovala biatlonu. Máme totiž nedaloko areál "V Lomu", kam se na biatlon chodí. V zimě jsme jezdili lyžovat a nebo si hrát do tělocvičny. Lyžování bylo nic moc ale jinak to bylo dobrý. S biatlonem jsem skončila když mi bylo 11. Začaly jsme mít trénink 4x týdně a to už bylo na mě moc.
Když mi bylo osm tak se mi narodila sestřička Páťa. Byl to takový prcek. Často brečela, měla totiž prdíky, a taky vůbec neměla ráda dudlík. Ráda jsem ji hlídala a hrála si s ní.
Páťa roste a tak spolu chodíme na nové hřiště u "Alejky". Hrajeme si taky se sousedkami Ájou a Nikolkou.
Brzy budu mít dalšího sourozence (září 2013). Docela se už těším.